Problematiku PFVE je nutno hned v počátku rozdělit na dvě samostatné skupiny, které se liší podle způsobu využití, resp. účelu, jemuž PFVE slouží:
I. Zařízení, sloužící vlastnímu vodnímu dílu
V případě PFVE (její tzv. stavební části) jako technického vybavení stavby (součást stavby vodního díla) jde o situaci, kdy PFVE se stane součástí tohoto vodního díla, je s ním funkčně spojena a fotovoltaické panely primárně slouží vodnímu dílu a jeho účelu k zásobování elektrickou energií (např. provoz čerpací stanice, úpravny vody, pokrytí výpadku výroby v MVE apod.).
V takovém případě by instalace PFVE (stavební části) měla charakter stavební úpravy, přičemž pokud se nejedná o záměr EIA, a úprava splňuje podmínky podle odst. 1 písm. e) přílohy č. 1 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, pak taková stavební úprava nevyžaduje povolení záměru (§ 171 stavebního zákona), a nevyžaduje ani kolaudaci (§ 230 odst. 1 stavebního zákona). Pokud nejsou podmínky podle odst. 1 písm. e) přílohy č. 1 stavebního zákona splněny nebo pokud se jedná o záměr EIA, pak taková stavební úprava vyžaduje povolení záměru (§ 171 stavebního zákona).
V případě realizace takové úpravy vodního díla na nádrži vytvořené stavbou určeného VD I. až. IV kategorie je nutné posouzení instalované PFVE z hlediska ovlivnění bezpečnosti vodního díla odborně způsobilou osobou vykonávající technickobezpečnostní dohled (bezpečnost PFVE a kotevních prvků při převádění povodní, kolísání hladiny, vlnobití, rizika omezení kapacity výpustných zařízení při selhání funkce kotevních prvků PFVE, těsnost dna a břehů apod.).
Z hlediska územního plánování se stavební úprava posuzuje podle dané stavby, která má být upravena. Pokud například územně plánovací dokumentace připouští v daném místě vodní nádrž, připouští také její stavební úpravu.
Plovoucí část PFVE je v každém případě plavidlem – plovoucím zařízením, a to ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. d) zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o VP“), podrobněji dále.
II. Zařízení, jenž je samostatnou PFVE
Plovoucí fotovoltaická elektrárna (PFVE) je, jak bylo již výše uvedeno, ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. d) zákona o VP, plavidlem – plovoucím zařízením.
Dosahuje-li hmotnost takového plovoucího zařízení včetně povoleného zatížení alespoň 10 000 kg nebo jeho délka nebo šířka přesahuje 10 m nebo jeho výška přesahuje 2 m, podléhá plavidlo tohoto druhu podle § 14 odst. 4 s použitím odst. 3 zákona o VP evidenci v plavebním rejstříku.
Podmínkou evidence je ve smyslu § 14 odst. 1 zákona o VP schválení technické způsobilosti plavebním úřadem. Tím je podle § 39 a § 40 zákona o VP Státní plavební správa. Proces schválení technické způsobilosti je dán § 10 a následujících zákona o VP a je završen vystavením osvědčení plavidla.
[Poznámka: s ohledem na rozměry plovoucího zařízení bude vykonávat technickou prohlídku plavidla za účelem schválení technické způsobilosti (i následné prohlídky pravidelné) buď Státní plavební správa (délka do 20 m), nebo právnická osoba pověřená k této činnosti ve smyslu § 10 odst. 4 zákona o VP (délka více než 20 m). Se subjektem provádějícím technickou prohlídku je nutné konzultovat technické provedení plavidla (schválení dokumentace)].
Vlastní technologie PFVE musí být sestavena z výrobků s uděleným osvědčením CE pro „umístění na vodní hladině“, nebo její výrobce musí deklarovat, že použité výrobky vyhovují obecným požadavkům na bezpečnost dle zákona č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Vodní cestou se dle § 2 písm. a) zákona o VP rozumí vodní tok nebo jiný útvar povrchové vody, na kterém lze provozovat plavidla. Vodní cesty se dělí na vodní cesty nesledované a sledované, sledované vodní cesty pak na dopravně významné (uvedené v příloze 2 zákona o VP) a vodní cesty účelové (uvedené v § 3 vyhlášky Ministerstva dopravy č. 222/1995 Sb., o vodních cestách, plavebním provozu v přístavech, společné havárii a dopravě nebezpečných věcí, ve znění pozdějších předpisů). Pro umístění PFVE na sledované vodní cestě je nezbytné vyjádření plavebního úřadu podle IV. části správního řádu, který posoudí, zda umístění PFVE splňuje podmínky stanovené zákonem o VP a jeho prováděcích předpisů.
PFVE bude pro potřeby výše uvedeného podléhat souhlasu vodoprávního úřadu podle § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů – ke stavbám a zařízením na pozemcích, na nichž se nacházejí koryta vodních toků, nebo na pozemcích s takovými pozemky sousedících.
Z hlediska územního plánování jsou podle § 10 stavebního zákona výrobny elektřiny technickou infrastrukturou. Slouží-li veřejné potřebě, jsou zároveň veřejnou technickou infrastrukturou. Výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů energie o instalovaném elektrickém výkonu podle § 2 odst. 2 písm. a) bod 18. zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, se pokládají za veřejnou technickou infrastrukturu vždy. Veřejnou technickou infrastrukturu lze podle § 122 stavebního zákona umisťovat v nezastavěném území, pokud to územně plánovací dokumentace výslovně nevylučuje a pokud takový záměr neodporuje charakteru daného území. Každý záměr je tedy nutné posuzovat individuálně. Častým případem ovšem je, že navrhovaný záměr splňuje kritérium pro zařazení mezi veřejnou technickou infrastrukturu, a zároveň územně plánovací dokumentace takový typ záměru výslovně nevylučuje.
Záměr musí být v souladu s územně plánovací dokumentací, a to i v případě drobných staveb (§ 73 odst. 2 stavebního zákona). V případě záměrů podle § 122 stavebního zákona se na záměr, který územně plánovací dokumentace z důvodu veřejného zájmu výslovně nevylučuje, hledí jako na záměr, který je s územně plánovací dokumentací v souladu.
Související části PFVE mimo vlastní plovoucí zařízení
Samotná PFVE bude zpravidla vyvázaná nebo jinak upevněná na stálém vývazišti. Pokud k vyvázání PFVE anebo k přístupu k PFVE slouží stavba, bude se jednat o stavbu ovlivňující vodní poměry. Taková stavba bude podléhat souhlasu vodoprávního úřadu ((§ 17 odst. 1 písm. a) nebo c) vodního zákona)), případně i vyjádření dalších dotčených orgánů a účastníků řízení (Státní plavební správa, správce toku, orgány ochrany přírody, vlastník nádrže apod.). Stavba sloužící k vyvázání PFVE anebo k přístupu, případně k vyvedení výkonu elektrické energie (např. trafostanice, měnič napětí, kabelové vedení, atd) nesmí být umístěna v aktivní zóně záplavových území, nejedná se totiž o stavbu nezbytné technické infrastruktury.
Zároveň lze plovoucí zařízení kvalifikovat jako zařízení ve smyslu § 7 stavebního zákona. V případě, že samotná PFVE je veřejnou technickou infrastrukturou, pak nepochybně i stavby a zařízení podmiňující její provoz (např. vývaziště, trafostanice, měnič napětí, kabelové vedení) jsou veřejnou infrastrukturou a lze je tedy umístit v nezastavěném území, pokud to územně plánovací dokumentace výslovně nevylučuje a pokud je to v souladu s charakterem území. Dále, podle § 193 odst. 1 písm. b) stavebního zákona stavební úřad neposuzuje soulad záměru s charakterem území, má-li obec vydaný územní plán – v takovém případě se má za to, že charakter území byl, nebo alespoň měl být v postačující míře ochráněn podmínkami stanovenými v územním plánu.
Pokud části PFVE mimo vlastní plovoucí zařízení splňují definici drobné stavby (viz příloha č. 1 stavebního zákona, např. stavby veřejné technické infrastruktury a přístřešky, vždy o jednom nadzemním podlaží do 40 m2 zastavěné plochy a do 5 m výšky, nepodsklepené, jestliže neobsahují obytné nebo pobytové místnosti nebo hygienická zařízení, a které neslouží k ustájení nebo chovu zvířat a neslouží k výrobě nebo skladování hořlavých kapalin nebo hořlavých plynů, a jsou-li umisťovány v zastavěném území mimo veřejná prostranství), nepodléhají povolení stavebního úřadu, musí však být v souladu s územně plánovací dokumentací. Drobnou stavbou není např. trafostanice, bez ohledu na velikost [viz příloha č. 1 odst. 2 písm. d) stavebního zákona].
Umístění PFVE na vodárenských nádržích
Z hlediska umístění PFVE na vodárenské nádrže je základní podmínkou vyloučení ohrožení povrchové vody ve vodárenské nádrži závadnými látkami dle § 39 vodního zákona (tj. látkami poškozujícími nebo ohrožujícími jakost vody), které by byla způsobena provozem PFVE či v průběhu zprovoznění tohoto zařízení. Při splnění výše uvedené podmínky bude také naplněn požadavek Směrnice EU č. 2020/2184 o jakosti vody pro lidskou spotřebu (čl. 4. odst. 2 a čl. 8 odst. 4).
Ve smyslu § 30 odst. 3 vodního zákona se u vodárenských nádrží stanoví ochranné pásmo I. stupně, které v případě vodárenských nádrží zpravidla zahrnuje celou plochu nádrže, v případě jiných nádrží s vodárenským využitím pak plochu hladiny v minimální vzdálenosti 100 m od odběrného zařízení. Do tohoto území je ve smyslu odst. 7 stejného zákona zakázán vstup i vjezd. Výjimku z tohoto ustanovení zákon přiznává pouze osobám, které mají právo vodu z vodního zdroje odebírat (obvykle podniky VaK) a vlastníkům vodního díla (správce vodárenské nádrže). V ostatních případech o výjimkách v odůvodněných případech a na omezenou dobu může rozhodnout příslušný vodoprávní úřad formou rozhodnutí (ORP, krajský úřad, příp. újezdní úřad na území vojenských újezdů). Zprovoznění a obsluha zařízení nesmí být v rozporu s výčtem činností, který je uveden ve správním aktu, kterým bylo ochranné pásmo stanoveno (rozhodnutí, opatření obecné povahy). Jedná se zejména o činnosti poškozující nebo ohrožující vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodního zdroje.
Z výše uvedeného vyplývá, že umístění nezávadných PFVE vlastníkem nádrže na vodárenských nádržích za účelem posílení obnovitelných energetických zdrojů při současném využití vedlejších efektů (např. nižší fotosyntéza zelených řas a sinic zastíněním) je z tohoto pohledu možné.
Při provozování PFVE jiným subjektem, než je vlastník vodárenské nádrže, však nabývá celý záměr charakteru výrobny, jejíž existence je v tak citlivém území prakticky nezdůvodnitelná a výše uvedená výjimka by neměla být vydána.
Umístění PFVE z hlediska ochrany přírody a krajiny
Ovlivnění přírody a krajiny umístěním a realizací PFVE je nezbytné posuzovat individuálně, s ohledem na lokalizaci, rozsah a charakter zásahů ve vztahu k přírodním hodnotám a ekologickým funkcím dotčeného území. Budování PFVE může být z hlediska ochrany přírody i přínosné, neboť při očekávaném rozvoji obnovitelných zdrojů energie je možné zvolit využití takových vodních ploch (či toků), kde případné negativní vlivy budou výrazně nižší než při realizaci FVE na ZPF či PUPFL nebo jiných typech přírodně cenných pozemků. Značný rozvoj PFVE lze očekávat např. v případě bývalých hnědouhelných lomů, nebo obdobných velkých vodních plochách.
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPK“) stanovuje obecně platné podmínky týkající se ochrany přírody a krajiny (část druhá zákona – tzv. obecná ochrana) i specifické požadavky a omezení týkající se vybraných území či částí (část třetí až pátá ZOPK – zvláště chráněná území, soustava Natura 2000 a zvláštní druhová ochrana).
Vodní toky, jezera, rybníky, či údolní nivy jsou podle § 3 odst. 1 písm. b) ZOPK tzv. významnými krajinnými prvky (dále jen „VKP“), přičemž za jezero se považují i vodní plochy vytvořené člověkem (např. tůně), či vzniklé zatopením např. důlních jam, lomů a pískoven nebo jiných terénních sníženin vzniklých činností člověka, které nelze vypustit (nemají výpustní zařízení). Do kategorie VKP však nespadají všechny vodní plochy – např. nebo nádrže technického charakteru (hasičské nádrže, zásobní či retenční nádrže u technických objektů atp.). VKP jsou dle § 4 odst. 2 ZOPK chráněny před poškozováním a ničením a využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení nebo oslabení ekologicko-stabilizační funkce VKP, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit souhlas orgánu ochrany přírody (přičemž mezi takové zásahy patří mj. umisťování staveb, změny druhu nebo způsobu využití pozemků aj.).
Umístění PFVE nepředstavuje a priori zásah do významného krajinného prvku, který by mohl vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení nebo oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce (záležet bude na umístění, rozsahu a charakteru, resp. ekologických funkcích a hodnotě vodní plochy, zvláště u rozsáhlých přehradních nádrží lze tento vliv spíše vyloučit). Ne vždy tedy bude nutné zajistit souhlas se zásahem do VKP, podle ustanovení § 4 odst. 2 ZOPK. Případný zásah do VKP bude předmětem správní úvahy a individuálního posouzení každého konkrétního případu, jehož závěrem může být i sdělení místně a věcně příslušného orgánu ochrany přírody, že ke konkrétnímu záměru není nutné vydávat souhlas se zásahem do VKP, protože nemůže dojít k jeho poškození či zničení a nemůže být ani ohrožena nebo oslabena jeho ekologicko – stabilizační funkce. Problematiku „vodních“ VKP je nutné posuzovat vždy v širším kontextu s bezprostředním okolím, a zohlednit také potenciální vliv na tyto okolní plochy (které v řadě případů budou také chráněny jako VKP „údolní niva“) způsobený zařízeními souvisejícími s PFVE, jenž může být podstatně větší než vliv vlastního plovoucího zařízení. Ve všech případech bude zásadní správní úvaha orgánu ochrany přírody v rámci individuálního posouzení.
Na základě ZOPK je v rámci obecné ochrany přírody a krajiny rovněž uplatňována ochrana krajinného rázu, který je dle § 12 odst. 1 ZOPK: ,,…chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině“. Dle ustanovení § 12, odst. 2 ZOPK, je k umisťování a povolování staveb, jakož i jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody.
Vliv PFVE a doprovodných staveb na krajinný ráz nelze apriori vyloučit, avšak tento vliv bude ve srovnání s jinými typy obnovitelných zdrojů energie (dále jen „OZE“) (především větrných elektráren) menší a z pohledu ochrany přírody a krajiny tedy může jít o vhodnou variantu realizace OZE. Záměrem PFVE bude díky umístění v nejnižší (vodní) ploše daného místa zpravidla ovlivněn menší dotčený krajinný prostor oproti srovnatelným FVE umístěným na zemědělském půdním fondu, zejména, pokud je FVE umístěna na pohledově exponovaném svahu či na vyvýšeném místě.
Podle § 5 odst. 3 ZOPK platí dále obecná povinnost při stanovených činnostech, mj. při plánování, provádění a užívání staveb nebo v energetice postupovat tak, aby nedocházelo ke zbytečnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, včetně narušení migračních tras živočichů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky. Při plánování záměru je tak nezbytné vyhodnotit rizika pro rostliny a živočichy a přijmout (zahrnout do projektu, zajistit v průběhu realizace a užívání) taková opatření, která zabezpečí naplňování také této povinnosti. Jedná se kupříkladu u volbu takového technického řešení, které minimalizuje riziko nárazů a zraňování ptáků aj. živočichů do PFVE nebo doprovodné infrastruktury nebo o plánování prací a umístění ploch v rámci staveniště tak, aby nedocházelo ke zbytečnému ničení biotopů druhů (zejména těch přírodně hodnotných), ke změnám vodního režimu v době hnízdění a vývoje jedinců nebo úhynu živočichů např. při pohybu techniky v období migrace (typicky v případě obojživelníků) apod.
V případě volně žijících ptáků stanovuje ZOPK v § 5a zákazy jejich úmyslného usmrcování, úmyslného poškozování nebo ničení hnízd a vajec a také zákaz úmyslného vyrušování ptáků, zejména během rozmnožování a odchovu mláďat, pokud by šlo o vyrušování významné z hlediska cílů směrnice o ptácích. V případě, že by v souvislosti s umístěním, realizací a provozem PFVE docházelo k úmyslnému (vědomému) porušení těchto zákazů, je možné činnost provést pouze na základě povolení tzv. odchylného postupu dle § 5b ZOPK. Obdobně ZOPK stanovuje (v rámci zvláštní druhové ochrany) v § 49 a 50 podmínky ochrany zvláště chráněných rostlin a živočichů (zákaz škodlivého zásahu do přirozeného vývoje, zejména ničení, resp. zraňování a usmrcování jedinců, a to pokud jde o všechna vývojová stádia apod., stejně jako omezení ničení jejich sídel, tj. hnízd, nor aj. úkrytů). V případě že by došlo v souvislosti se záměrem PFVE k zásahu do zákonem stanovených podmínek jejich ochrany, je možné k realizaci přistoupit pouze na základě výjimky ze zákazů povolené dle ustanovení § 56 zákona.
Podle § 82a ZOPK přitom v případě povolení dle § 5b a § 56 ZOPK platí tzv. vyvratitelná domněnka převažujícího veřejného zájmu, tedy v řízení dle těchto ustanovení se má za to, že plánování, výstavba, modernizace a provoz zařízení pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů, jejich připojení k soustavě a související soustava samotná a skladovací zařízení jsou v převažujícím veřejném zájmu a že slouží veřejnému zdraví a bezpečnosti. Z hlediska aplikace § 5b a § 56 ZOPK je tedy v případě projektů všech OZE nadále nezbytné v rámci správní úvahy v plné míře vyhodnotit naplnění podmínky (ne)existence jiného uspokojivého řešení (platí jak na základě § 5b, tak § 56) i podmínky neovlivnění dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska jeho ochrany (v rámci § 56). Deklarovaný převažující veřejný zájem, resp. zájem veřejného zdraví a veřejné bezpečnosti na projektech OZE je stanoven jako vyvratitelná domněnka a je tedy úkolem příslušných orgánů předpoklad převahy tohoto veřejného zájmu v jednotlivém řízení vyhodnotit (je-li předpoklad převahy veřejného zájmu na OZE, zřejmý, není nutné jej dále dokládat, nicméně pokud by s projekty OZE v konkrétním případě byly spojeny významné nepříznivé účinky na životní prostředí, resp. konkrétně dotčené druhy, které nelze zmírnit nebo kompenzovat, může být i nadále jako převažující vyhodnocen zájem daného druhu – to by mělo být v rámci rozhodování příslušným orgánem dostatečně odůvodněno). Vyvratitelná domněnka převažujícího veřejného zájmu se dle § 82a odst. 2 ZOPK neuplatní v případě, že se jedná území evropsky významných lokalit a ptačích oblastí, zvláště chráněných území nebo lokality výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů s národním významem (lokality poskytované jako územně analytický podklad v souladu s vyhláškou č. 500/2006 Sb., která byla nahrazena aktuálně vyhláškou č. 157/2024 Sb.) – v těchto územích jsou tedy důvody a podmínky pro povolení dle § 5b a § 56 ZOPK uplatňovány v nezměněném rozsahu a prokázání převahy veřejného zájmu je v těchto případech odpovědností toho, kdo záměr navrhuje uskutečnit.
Poznámka: projednávaný zákon o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie přijímaný k provedení směrnice 2023/2413 upravuje ještě dále podmínky ochrany volně žijících živočichů, a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů – v akceleračních oblastech i mimo ně bude zaveden požadavek na přijetí opatření k vyloučení nebo zmírnění dopadů na ptáky a další druhy, který povede k předpokladu, že zákazy stanovené k jejich ochraně nebudou porušovány. V případě akceleračních oblastí budou tato opatření stanovena předem pro každou akcelerační oblast územním opatřením a budou muset být zapracována v rámci záměru OZE. Mimo akcelerační oblasti tato opatření předloží navrhovatel záměru OZE s tím, že příslušný orgán JES vyhodnotí, zda naplňují zákonný požadavek, že nebude docházet k rušení, zraňování nebo usmrcování těchto druhů nebo k ničení jejich biotopů v míře, která by mohla vést k významnému poškození nebo zničení jejich místních populací.
Ve zvláště chráněných územích (dále jen „ZCHÚ“), jejich ochranných pásmech a lokalitách soustavy Natura 2000, je třeba vycházet a respektovat limity, které stanovuje ZOPK zejména ve vazbě na umisťování a povolování staveb a zařízení, kterými tyto PFVE budou. Jedná se především o základní ochranné podmínky stanovené v § 16 ZOPK pro kategorii národních parků, § 26 ZOPK pro kategorii chráněných krajinných oblastí, § 29 ZOPK pro kategorii národních přírodních rezervací, § 34 ZOPK pro kategorii přírodních rezervací, § 35 ZOPK pro kategorii národních přírodních památek a § 36 ZOPK pro kategorii přírodních památek a § 37 ZOPK pro ochranná pásma těchto zvláště chráněných území.
Dále je třeba respektovat bližší ochranné podmínky území stanovené pro kategorii národních parků v § 16a – 16d ZOPK a pro kategorie chráněných krajinných oblastí a maloplošných zvláště chráněných území pak bližší ochranné podmínky stanovené ve zřizovacím předpise konkrétního území, přičemž je nezbytné respektovat stanovené cíle ochrany a poslání území.
Stejně tak je nezbytné respektovat i zákonem dané nastavení využívání území jednotlivých kategorií ZCHÚ (blíže vizte § 15 odst. 2, § 25 odst. 2, § 28 odst. 2, § 35 odst. 2, § 36 odst. 2 ZOPK) a funkce a účel ochranných pásem ZCHÚ (§ 37 ZOPK), v rámci, kterých jsou též vybrané činnosti včetně umisťování, povolování a provádění staveb, vázány na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody. V případě národních parků je dále nezbytné zohledňovat jak režim, tak cíle ochrany jednotlivých zón ochrany přírody (§ 18 a §18a ZOPK) a též dlouhodobé cíle ochrany národních parků (§ 15 odst. 3 ZOPK).
V případě realizace PFVE a jejích doprovodných součástí v národním parku a chráněné krajinné oblasti bude potřeba vydání souhlasu příslušné správy národního parku, nebo Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky dle § 44 odst. 1, či odst. 2 ZOPK, případně souhlasu s činnostmi vázanými bližšími ochrannými podmínkami na souhlas orgánu ochrany přírody (§ 44, odst. 3 ZOPK) či udělit výjimku ze základních ochranných podmínek ZCHÚ (§ 43 ZOPK).
V případě území, jež se nacházejí v lokalitách soustavy Natura 2000 nebo v těch případech, kdy by umístění PFVE či doprovodná infrastruktura (vyvedení el. energie, atp.) samostatně nebo ve spojení s dalšími záměry mohly ovlivnit předmět ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, je v souladu s ustanovením § 45i odst. 1 zákona nutné požádat příslušný orgán ochrany přírody o stanovisko, popř. (v případě, že orgán ochrany přírody významný vliv nevyloučí) záměr posoudit z hlediska vlivů na tato území.
Umístění PFVE může v odůvodněných případech, kdy by se jednalo o závažný zásah, který by se mohl dotknout zájmů chráněných podle částí druhé, třetí a páté ZOPK, také předcházet hodnocení dle § 67 ZOPK. V případě pochybností o závažnosti zásahu a jeho rozsahu z hlediska zájmů chráněných ZOPK může ten, kdo jej zamýšlí uskutečnit, požádat o stanovisko příslušný orgán ochrany přírody.
Vydávání jednotného environmentálního stanoviska a společného rozhodnutí
V případě umisťování PFVE může být nezbytné vydat vybrané správní úkony podle některých zákonů v oblasti ochrany životního prostředí (viz výše příkladmo uvedené – tedy zásah do významného krajinného prvku, zásah do krajinného rázu, souhlas podle § 17 vodního zákona, výjimka ze zvláště chráněných druhů rostlin nebo živočichů a další). Bude-li se jednat o drobnou stavbu ve smyslu přílohy č. 1 ke stavebnímu zákonu, nebo nejednalo-li by se vůbec o stavbu spadající do režimu stavebního zákona, budou tyto správní úkony vydávány samostatně. Bude-li ovšem PFVE vyžadovat povolení stavebního úřadu v řízení o povolení záměru podle stavebního zákona, vydává se jako podklad pro něj jednotné environmentální stanovisko podle zákona č. 148/2023 Sb., o jednotném environmentálním stanovisku, ve znění pozdějších předpisů. Pro podrobnosti o vydávání jednotného environmentálního stanoviska lze odkázat na metodický pokyn MŽP k zavedení jednotného environmentálního stanoviska do praxe správních orgánů (dostupný zde: https://mzp.gov.cz/system/files/2025-01/OL-metodicky-pokyn-JES-20230930.pdf_0.pdf).
Nachází-li se záměr PFVE vyžadující povolení podle stavebního zákona alespoň zčásti ve zvláště chráněném území (NP, CHKO, NPP, NPR, PP, PR), nebo na území soustavy NATURA 2000 (EVL, PO), vydává se kromě jednotného environmentálního stanoviska v případě, kdy je pro daný záměr nezbytné vydat některý ze správních úkonů uvedených v § 83 odst. 8 zákona o ochraně přírody a krajiny, rovněž tzv. společné rozhodnutí podle § 83 odst. 9 zákona o ochraně přírody a krajiny. Pro podrobnosti o společném rozhodnutí lze odkázat na metodický pokyn k aplikaci institutu společného rozhodnutí v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na přijetí zákona č. 149/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o jednotném environmentálním stanovisku (dostupný zde: https://mzp.gov.cz/system/files/2025-01/OK-Vestnik_leden_priloha1_20240131_0.pdf).
Jak jednotné environmentální stanovisko, tak případné společné rozhodnutí, jsou závaznými podklady pro rozhodování stavebních úřadů o daném záměru.
Závěr
Z uvedeného plyne, že problematika PFVE se týká vícero veřejných zájmů a je nutné na ni nahlížet optikou různých právních předpisů. Při plánování záměru PFVE je klíčové posouzení, v jakém režimu bude PFVE umisťována. Pokud jsou splněny dané podmínky, může být realizována jako součást stavby vodního díla a pak jde o stavební úpravu tohoto vodního díla.
Vedle toho může být PFVE realizována jako samostatné plovoucí zařízení. V tomto případě nejde o stavbu a stavební úřady daný záměr neposuzují. Tento záměr však představuje zásah do krajiny a je nutné jej posoudit především podle zákona o ochraně přírody a krajiny a vodního zákona.
Mimo samotné plovoucí zařízení je nutné odlišit související stavby sloužící k vyvázání PFVE anebo k přístupu, případně k vyvedení výkonu elektrické energie (např. trafostanice, měnič napětí, kabelové vedení apod.), které budou posuzovat stavební úřady, nejsou-li drobnou stavbou.
Při posuzování PFVE i souvisejících staveb je nutné vzít v potaz i problematiku územního plánování, a tedy zda územně plánovací dokumentace připouští umístění těchto staveb, resp. zařízení.
Ing. Daniel Pokorný
ředitel Odboru vodohospodářské politiky
Ministerstvo zemědělství
Ing. Žanet Hadžić, CSc.
ředitelka Odboru stavebního řádu
Ministerstvo pro místní rozvoj
Mgr. Martin Pták
ředitel Odboru ochrany vod
Ministerstvo životního prostředí
Mgr. Klára Němcová
ředitelka Státní plavební správy
